Nezávislost Kosova je památníkem hlouposti české diplomacie

Jedním z ukazatelů bezmocnosti „světového společenství“ v Kosovu jsou od posledních parlamentních voleb neuvěřitelně dlouhá jednání o sestavě nové vládnoucí koalice. Bez ohledu na všechny výzvy představitelů Evropské unie (včetně emisara EU v Prištině Pietera Faitha) vytvořit novou vládu se to vůdcům albánských kosovských stran vůbec nelíbí a každá strana by zřejmě vládla nejraději sama, bez koaličních partnerů. A divíte se? Demokratická kosovská strana má ve svém čele Hašimu Thaciho a Aliance za nové Kosovo multimilionáře Bedžeta Pakolliho. Thaci je obviňovaný Radou Evropy z pašování zbraní, drog, masových vražd a obchodu s lidskými orgány a známý skandální podnikatel Pakolli, kterého švýcarské soudní orgány podezřívají z rozsáhlých machinací ve stavebnictví v Rusku a dalších zemích bývalého SNS, se vidí v rolích vůdců.
Nehledě na to, že nezávislost Kosova uznalo 75 států (mimochodem 11 z nich to udělalo teprve v letech 2010-2011), nelze ho jako stát považovat za skutečný. Podle platné rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z 10. června 1999 musí Prištinu na mezinárodní scéně stále zastupovat oblastní mise OSN. Takže hlavní cíl separatistů stát se plnohodnotným státem se nezdařil.
Zároveň u „mezinárodního společenství“ neexistuje vůle na Prištinu tlačit. Z jedné strany nejrůznější společenství na čele s USA přijímají tvrdou rezoluci o zločinech „Kosovské osvobozenecké armády“. Na druhé straně představitelé OSN a EU považují bývalého politického šéfa UCK Hašima Thaci za svého klíčového partnera. Švýcarská prokuratura vyšetřuje machinace firmy Bedžeta Pakolli „Mabetex“ – a tatáž Evropská unie vítá dosažení dohody otevírající šikovnému multimilionáři cestu k prezidentskému křeslu. V Prištině se horlivě posuzuje otázka: nepomohou moskevské kontakty tak ostříleného podnikatele, jako je Bedžet Pakolli, vylobbovat přiznání Kosova Ruskem?
Památníky banditům z UCK – pouze část smutné reality současného Kosova
„Zkoumal jsem mafii v Kosovu, což v podstatě znamená kosovskou vládu. Myslím, že vztahy evropských zemí jsou dvojaké. Z jedné strany říkáme, že kosovskou vládu podporujeme, a z druhé strany odvracíme oči a snažíme se nevidět, co je zač mafiánská elita, která se dostala v této zemi k moci,“ řekl nedávno poslanec Evropského parlamentu a bývalý výkonný ředitel Úřadu OSN pro narkotika a zločiny Pino Arlacchi. Podle jeho slov se současné Kosovo stalo „centrem zločinnosti v Evropě, centrem pašování heroinu z Afghánistánu“. Toto přiznání je názorným příkladem celé hloubky „kosovské slepé uličky“, či spíše kalných kosovských vod, ve kterých mnozí, a zdaleka ne pouze Albánci, loví ryby.
Již v roce 2005 v rámci kosovského řešení provedli elementární záměnu pojmů na mezinárodní úrovni. 31. října 2005 tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan zaslal dopis předsedovi Rady bezpečnosti OSN, ve kterém zdůraznil, že „proces posuzování budoucího statusu bude probíhat v kontextu rezoluce 1244 (1999) a odpovídajících pokynů předsedy Rady bezpečnosti“. Jinými slovy, na základě respektování „suverenity a územní celistvosti“ Jugoslávie a jejího nástupnického státu Srbska. A koncem téhož roku mezinárodní Kontaktní skupina pro Kosovo rozhodla o nedopuštění návratu situace u statutu Kosova do stavu v r. 1999 – tedy do doby výše uvedené rezoluce. Podobný mezinárodně-právní nesmysl otevřel cestu pro USA „protlačovanou“ myšlenku „kosovské nezávislosti“.

Nezávislost“ Kosova – cesta do pekla

A ještě jedna ukázka „postupu“ OSN v Kosovu. Poté, co na jaře 2005 bývalý polní velitel „Kosovské osvobozenecké armády“ a šéf krajové vlády Ramuš Haradinaj odcestoval do Haagu na Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii, který ho obvinil z válečných zločinů, tehdejší šéf mise OSN v Prištině Soren Jessen Petersen ho vzal veřejně pod ochranu. Řekl: „Věřím tomu, že pan Haradinaj může své zemi, pro jejíž šťastnou budoucnost přinesl takové oběti a tolik toho udělal, opět posloužit.“ To ohromilo dokonce i hlavní prokurátorku Haagského tribunálu Carlu del Ponte. Podle jejích slov „sladké řeči“ Jessena Petersena ukázaly, že mise OSN je nejen slabá, ale zcela závisí na milosti Albánců. Šéf mise OSN v Kosovu, zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN, se veřejně postavil na stranu Ramuše Haradinaje v případu, který řešil tribunál OSN.
Lednové debaty o Kosovu ve zdech mírové mise PACE ukázaly, že mnozí v Evropě teprve nyní začínají chápat celé dramatické pozadí toho, co se stalo. „V očích světa, který Kosovu umožnil stát se státem, je pozice Prištiny horší, než před třemi lety, kdy vyhlásila nezávislost,“ řekl jeden z předních místních expertů Julli Hodža v rozhovoru pro agenturu France Press. Nicméně USA již vložily do „kosovského projektu“ tak velké finanční prostředky a takový politický kapitál, který mnohokrát předčí i majetek multimilionáře Bedžeta Pakolli – a očividně se nechystají se „projektu“ vzdát. To dobře chápou i albánští vůdci, pro které je Kosovo pouze prvním stupínkem na cestě k budoucí „Velké Albánii“. Uběhlé roky pseudo-nezávislosti Kosova jsou pouhým začátkem.